Úterý, 12:00, 26/03/2019 – Plaça de Sant Felip Neri, Barcelona, Španělsko
Další jedno z mých veřejných vystoupení. Tentokrát jsem přizval kamaráda muzikanta s kterým jsme vyrazili směrem k náměstíčku plné historie. A vše mám opět zdokumentované díky mé úžasné partnerce, Gaby, které děkujeme za fotografie a morální podporu.
Plaça de Sant Felip Neri je náměstí umístěné v gotické čtvrti katalánského velkoměsta. Je pojmenované po kostele, který je jeho dominantou. Je zde také místní škola, která je po něm také pojmenovaná. Uprostřed tohoto náměstíčka je oktagonální fontána, stvořená jako symbol života. Jsou zde také dva 14-ti metrové stromy pocházející z Jižní Ameriky, zvané Tipuana tipu.
Tohle místo má ale černou historii. V roce 1938, během španělské občanské války, Francesco Franco na uvedený kostel shodil dvě ničivé bomby, které byli smrtící pro 42 lidí, většina z nich děti ze školy Svatého Filipa Neriho.
Stromy a fontána, které jsem před chvíli zmiňoval byly zasazený na místo ruin z tehdejšího bombardování, což přeměnilo celé náměstí v mírumilovné, tiché a poetické místo, které respektuje svou historii.
Tedy ideální místo pro mé malířské expedice kam jsem mohl přinést svou svobodnou duši a vytvořit něco zajímavého a vzdát svůj vlastní holt historii této kouzelné, ale tajemné „plaze“.
Kombinace muziky a umění se zdálo jako originální způsob jak přinést tomuto místu pocity, svobodu a mír ze současné doby. No dopadlo to nakonec tak jak jsem si předem ani nedokázal představit.
Měl jsem v rukávu jeden symbol, který se mi měsíce přemítal dokola v hlavě, kreslil jsem ho všude. Rozhodl jsem se ho zvěčnit na plátně a vybral jsem si tuto příležitost. Myslel jsem si ale, že nakreslím symbol a půjdu pryč. Byl jsem samozřejmě vedle jak ta jedle a vše se vyvinulo naprosto nečekaně.
Potom co jsem nakreslil hlavní symbol jsem samozřejmě pokračoval v malování. Najednou jako když udeřil vítr a pár dětí se kolem mě nashromáždilo z již zmíněné lokální školy. Nejdřív jedno, dvě a než jsem se stačil rozkoukat, tak jsem jich tam měl kolem sebe snad 10, všechny zvědavý a zkoumající co to tam ten chlapec vytváří.
Děti se mě ptali různé otázky, jako co ten obraz znamená apod. Tak mě napadlo, že je do tvorby zahrnu. Řekl jsem jim, ať mi na kousek papíru napíšou první věc, která je napadne. To samé jsem řekl mým parťákům. Jedna dívka dokonce obtiskla svůj otisk prstů, tedy pozitivní energie tekla proudem. Veškeré popsané ústřižky jsem vzal a položil na konkrétní body v obraze, které jsem samozřejmě pečlivě vybral a integroval do celkové kompozice.
Tedy z muziky a umění vyšla také poezie. Využili jsme veškeré prostředky jako historii, přírodu (pár listů přistálo na plátno a tak jsem je učinil součástí kompozice), lidi a sílu momentu k vytvoření něčeho unikátního. Všichni jsme společně tvořili umělecké dílo. To je něco co nezažijete každý den a byla to nezapomenutelná událost pro všechny.
Samozřejmě, jako minule, tam cesta nekončila. Musel jsem vzít stojan s plátnem a donést to domu. Bylo to vcelku obtížné, kvůli tim listkům, které přistály na plátno. Jak vidíte ani příroda si to nenechala ujít. Držela je pouze ta barva a navíc dost silně foukalo. No trochu to celé vlálo, vč. tich papírků, ale povedlo se a všichni jsme dorazili v pořádku.
[:]