Koncem roku proběhly v mém životě různé změny. Některé byly viditelné navenek, jiné spíš tiché, vnitřní. Spolu s nimi se ale začala znovu objevovat rovnováha – a s ní i potřeba trávit čas na vybraných místech, která pro mě mají smysl.
Vyplutí (2026)
Zimní stáž v nové galerii v Benešově a přilehlém ateliéru pro mě nebyla návratem, ale spíš ukotvením. V období, kdy se všechno zrychluje – technologie, komunikace, očekávání – jsem cítil potřebu být fyzicky přítomen. Pracovat rukama. Vidět, jak věci vznikají pomalu, vrstvu po vrstvě. Bez tlaku na výsledek, bez nutnosti okamžité reakce.
Galerie i ateliér se najednou staly místem, kde se setkává minulost s přítomností. Zkušenosti nasbírané v zahraničí, práce s klienty, výstavy i pochybnosti se tu přirozeně mísily s každodenním rytmem prostoru. Nešlo o výkon, ale o proces. O pozorování, přemýšlení a ticho, které je dnes možná tou nejvzácnější komoditou.
Bylo také možnost si dokázat, že veškeré věci co jsem prožil nosím sebou a nejsem odkázaný na místo, abych tvořil kvalitní práci. To vše nosím uvnitř a z toho vychází má autorská díla.
Korunovaný (2026)
V kontextu nástrojů umělé inteligence, které dnes dokážou zrychlit téměř cokoli, byla tato zkušenost důležitým protipólem. Připomněla mi, že ne všechno je potřeba optimalizovat a uchvátat. Že některé věci mají hodnotu právě proto, že se nedají uspěchat a je důležité jim dát ten správný prostor.
Zimní stáž, dlouhá více jak 2 měsíce, nebyla o učení se novým technikám, ale o návratu k podstatě mé tvůrčí cesty a k jádru mé identity. K rozhodnutí zpomalit tam, kde je to potřeba – a zrychlit jen tam, kde to dává smysl. Získání vnitřní koherence a integrace, abych se ve světě šumu neztratil.
Vznikli z toho 3 originální díla, která jsou nyní vystavená v galerii v Benešově a volně přístupná k vidění. Jsou také dostupné ke koupi.